Přemýšlíte, proč netelefonovat? Nejdříve povím svůj příběh.

Posledních mnoho let byl můj telefon k nalezení v každém mém emailu v podpisu, na mém webu, na mých vizitkách, prostě všude.

Zavolat ohledně čehokoli a kdykoli nemohlo být snadnější.

Od okamžiku představení „neomezených“ tarifů v ČR počet a délka volání začala rapidně růst, a já v poslední době (během roku 2018) zjistil, že naprostá většina hovorů vůbec nedává smysl.

• Buďto jde o skutečně důležité věci, které ale obvykle stejně vyžadují potvrzení nebo upřesnění emailem, ne řešení na telefonu.
• Nebo jde o různé nabídky/poptávky (služeb, spolupráce, konzultace), které se rozsahem k řešení po telefonu vůbec nehodí.
• Nebo jde o „rychlé dotazy“ různých „kamarádů“, pro které je rychlejší hovor na minutu, než pět minut sám googlit, což je otrava.
• Nebo jde o tzv. telefonní spaming, hovory z callcenter s různými průzkumy, hovory z bank s up/cross-sellingem, o které nestojím.

Množství hovorů, které skutečně mají význam, se tak ustálil zhruba na jednom-dvou týdně, a to (navíc) často v dopředu dohodnutém čase a tématu („po telefonu dořešíme detaily k tomu, co jsme tu psali“). A to je smutné.

To nejhorší ale je, že každý hovor vytrhává z pracovního soustředění a zvyšuje (minimálně moji) frustraci – poté, co mě od rozdělané práce po počtvrté během dvou hodin na pár minut někdo vytáhne, mě celkem přechází chuť se úkolu věnovat. To je moc špatně.

Je to asi 17 let od doby, co jsem dostal svůj první mobil, a posledních asi 12 let mám stejné číslo. Za tu dobu se poněkud proměnily naše pracovní i osobní životy a návyky, zvykli jsme si komunikovat jinak. Být k dispozici téměř neustále, hladinu kávy po ránu vidět později, než z noci došlé emaily a zprávy na fb messengeru od nějakých ponocovatelů.

Přiznám se, že to není cesta, kterou bych se chtěl ubírat po zbytek života, byť (nebo možná právě proto, že) v ní více než polovinu života žiji. Zatímco dříve, před 13-14 lety, byla určitá frajeřina být na ICQ k dispozici i jindy, než ve škole na internetu, v roce 2018 mi v den, kdy jsem byl offline a mimo signál v kuse asi 18 hodin (včetně noci) psalo několik lidí, jestli žiji. To už není (jen) starostlivost, to je zvyk – pořád být na příjmu, v dosahu, pro všechny, neustále k dispozici.

Rozhodl jsem se proto zkusit pár změn, prolomit ledy, a moje telefonní číslo už ke snadnému nalezení nebude – místo něj najdete odkaz právě na tuto stránku. Email checkuji často, na důležité věci odpovídám co nejdříve - tak proč mě nahánět?

Určitě někdo můj telefon i tak někde najde. Pak už je to jen otázka, jestli něco tak moc hoří, nebo je dotyčný tak moc ignorant.

Pojďme společně snížit „on-line šum“, řešit v režimu non-stop jen urgentní věci, a trochu respektovat soukromí všech ostatních.

Pár slov závěrem:

Tento web jsem vytvořil ve snaze ušetřit sám sobě a třeba i někomu dalšímu stres z nahánění po telefonu. Není to nic osobního.

Chápu, že jsou v populaci lidi, kteří musí pracovat v callcentru, nebo kteří si potřebují nutně žvanit hodiny denně po telefonu. Já jsem ale přesně na opačném konci, a telefonování mi dělá opravdu hodně špatně.

Tak se zkusme navzájem respektovat.

Michal Krajčírovič, autor tohoto webu